Až tu nebudu

Próza/poezie

Až tu nebudu

Datum: 24. 3. 2015

Diskuze: 17

Ilustrace: pixabay.com

Až tu nebudu
(jednou)
a
mé líce navždy zblednou,
nezapomeň se holit
a
kytkám vodu dolít,
nezapomeň krmit ptáčky
a
jezdit opatrně do zatáčky,
nezapomeň vracet knížky
a
dívat se na svět z výšky,
nezapomeň,
až tě potká nová láska
otevřít jí dokořán vrátka,
nezapomeň snít
a
život dál žít...

| Moje poezie

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

17 komentářů

Jana Šenbergerová 15.11.2024 14:51

To mi ale trvalo, než jsem to objevila! Moc se ti povedla. Takové verše vycházejí z hlubokých hnutí mysli ...

Alena Várošová 31.1.2016 16:51

Báseň je nádherná,ale smutná jak kdyby se člověk loučil ze životem.Elenko přeji Vám moře zdraví.

VANDA Blaškovič 31.1.2016 16:43

Eleno, náhodou jsem otevřela Tvou báseň. Je nádherná. Doufám, že jsi již v pohodě? Jen tu fotografii bych vyměnila...máš přece tolik svých nádherných! Ahoj. V.

Marie Foltýnová 7.6.2015 13:07

Paní Eleno.Krásné,ale smutné,až mě z toho mrazí. Ale je to život a jednoho z nás to( jednou) čeká.Děsím se té myšlenky a zapuzuji ji.

Eva Krausová 8.4.2015 18:18

Jakoby to byla slova mé maminky pro mne...až z toho smutku mrazí, ale zároveň dává člověku směr jít dál životem. Jakoby to byla slova "jednou" pro mého kamaráda Lukáše.Je v tom vše a od srdíčka.

Soňa Prachfeldová 26.3.2015 08:58

Paní Eleno, je to nádherné, citové, i na prahu čehosi neznámého, ve strachu a bolesti myslíme na své drahé.

Lidmila Nejedlá 25.3.2015 07:28

Eleno, my co jsme tu zůstali bez svých drahých, my Vám můžeme potvrdit, že jsme plnili vše, co jsme z jejich přání znali. Tak, jak to pan Libor napsal. Vy jste to vystihla nádherně.