Je to pražská linka autobusu 193. Dnes ráno jsem jím musel jet. Vyjíždí z Nuslí, pak jede kolem periferního hřbitova, polikliniky a dvou nemocnic v Praze 4. V pražské čtvrti Nusle ještě žije mnoho velmi starých penzistů. Ti se ráno, plní sil a života, vydávají na cesty k lékařům a na hřbitov. Jiní s velkými taškami vyrážejí na nákupy levných potravin. 

Dnešní řidič byl sadista. Zjevně neměl rád staré lidi. Byl nervózní z jejich pomalosti. Oni se přece vezou zadarmo a z dlouhé chvíle, on musel pracovat od časných ranních hodin! Jakmile nastoupili, hned zavřel dveře a rozjel se. Ani důchodci nestačili usednout. Penzisté pak padali jako mouchy, naštěstí na prázdná sedadla.

Když chtěli vystoupit, rychle zavřel dveře. Křičeli: „My chceme vystoupit!“ Nezastavil. Tak museli jet o stanici dále. Při druhém výstupu se staří manželé hodně soustředili a stihli dokonce i vystoupit. Stařec na stanici nabral sil a doběhl před šoféra. Zadíval se mu do očí a významně si před ním odplivl na chodník. Ale tomu to nevadilo.

Pak se chystal vystoupit další, ale už osamělý muž. Také to nestačil a jen sípal "stát, zastavit"! Bylo to marné, jeli jsme dál. Na příští stanici nelenil a také si hbitě doběhl dopředu a před řidičem si uplivnul. Ještě stihl praštit holí do okna odjíždějícího autobusu. To už byl ten den naštěstí poslední plivanec za té jízdy. Dál jsme pokračovali bez slin.

Nastupovali další penzisté s brašnami. Šofér zařval: „Á jé, penzisti zase jedou nakupovat žrádlo!“

O něco mladší paní na obranu penzistů vyjekla: „Nám starým už to nejde tak rychle!“

Nakonec se chystala vystoupit vetchá stařenka s podpůrným kolečkovým zařízením. Mladý muž se jí nabídl, že jí pomůže. Řekla: „Vy mladí chcete, abychom my staří už šli na ukončování!“ Tvrdil jí, že ona je ještě mladice. S jeho pomocí se jí podařilo vystoupit bez problémů a jemu se dokonce podařilo opět rychle naskočit.

Vzniká otázka, kdo a komu v demokracii má být vzorem? Zda mladý brutální řidič či plijící penzista? Nejspíš ani jeden!