Pouhých devět měsíců a tři týdny strávil Napoleon Bonaparte po své abdikaci na francouzský trůn ve vyhnanství na středomořském ostrově Elba, než se mu 26. února 1815 podařilo uprchnout. Po třídenní plavbě se vylodil se zhruba tisícovkou mužů na jihu Francie - pak už následovala triumfální cesta do Paříže, během které se k Napoleonovi přidávaly tisíce vojáků i běžných občanů. Začalo "stodenní císařství", poslední záchvěv Bonapartovy slávy.

Evropské velmoci, které se Napoleona o rok dříve konečně zbavily, ale nemohly návratu imperátora nečinně přihlížet. Rozhodující střetnutí prohrál císař 18. června 1815 u Waterloo, vesničky nedaleko Bruselu. Přestože jeho soupeř vévoda z Wellingtonu neměl přesilu v mužích ani výzbroji, obrátila se tentokrát ke geniálnímu Korsičanovi štěstěna zády. O čtyři dny později abdikoval a byl odvezen na "bezpečný" ostrov svaté Heleny. Na osamělém místě v jižním Atlantiku v květnu 1821 zemřel.