Směr obchod.

Jdu doplnit jídelníček a nesu si debilníček.

Mezi regály pak tápu, že jsem stará, dobře chápu.

Tahám s sebou v ochozu přítelkyni sklerozu.

Nebolí, však nachodím se, plíží se jen za mnou tiše.

Chodím pořád dokola, jak nějaká kontrola.

Brýle kloužou po nosu a já v mírném poklusu, říkám:

Holka, bude hůře, bojuj proti té nestvůře,

která mozek zatemní, život Ti znepříjemní.

Zatím o ní nevíme, dokud domů trefíme.

Tak já rychle domů pádím, mozek pěkně vydovádím.

Křížovku si lupnu hned, vyluštím ji jak by smet.

Ještě mi to myslí trochu, troufnu si i na sudoku.

Přitom si dám kafíčko, osvěžím se maličko.

Tak takhle já nakupuji, bez debilníčku ani vrz...