Jeptiška

Próza/poezie

Jeptiška

Datum: 12. 2. 2015

Diskuze: 5

Ilustrační foto: ingimage.com

V pražské hromadné dopravě se zase něco přihodilo, v obvyklém hrobovém mlčení se ten den dokonce promluvilo ústy (ne obvyklým skřehotáním do mobilu).

Na jedné straně seděl starý holohlavý muž, latiník, proti němu si sedla jeptiška. Muž se na jeptišku dlouze a pohrdavě díval, jsme misijní území. Ona hleděla do dálky, bez jakéhokoli projevu.

On to nevydržel a oslovil ji několika latinskými citáty, a aby to hned přeložila. Okamžitě a bezchybně mu je přeložila.

Pomalu si asi začal měnit názor na katolickou církev. Vstal a představil se jí celým jménem, ne jako teď, po amerikánsku jenom křestním jménem.

Vstal, a požádal ji o její jméno. I ona vstala a řekla, sestra Anastázie, z Katolického gymnázia v Kroměříži. Podali si ruce a snad úplně vyrovnáni se rozešli.

| Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

5 komentářů

Jiří Libánský 20.2.2015 20:28

Nevím, zda je možná taková proměna člověka od pohrdání až po změnu názoru během chvíle pod vlivem takového setkání. Ale představa je to pěkná. Třeba to nebyl až takový zarytý odpůrce církve.

Zuzana Pivcová 13.2.2015 19:24

Z Vašeho příspěvku pro mě vyplývá, že to od toho pána byla určitá provokace. Alespoň podle toho, jak to nazýváte slovy: díval se na jeptišku pohrdavě, oslovil ji latinskými citáty a chtěl, aby mu to hned přeložila. A kdyby se jí to nepodařilo, asi by na ni vybafnul, jak je celý jejich řád a celá církev zbytečná. Pak už mu nezbylo, než alespoň zachovat dekorum. Někdy opravdu neslušnost při nenadálém setkání se slušností ztratí svou sílu. A to je dobře!!