Přečetla jsem si příběhy z rubriky "Kouzlo časů minulých" a ocitla jsem se na úplně jiné vlně. Vybavilo se mi mnoho vzpomínek a je mi dobře.

Letošní Vánoce byly fajn, všichni jsme se sešli, jsme zdraví. Moc jsme si nepopovídali, protože všude vládl nepředstavitelný chaos. Pod stromečkem byl náklaďák dárků. Zazvonilo se a vnoučata se na to vrhla, strhávala papír z pracně zabalených dárků a další a další. Nedívala se, od koho to je, ani Ježíškovi nepoděkovala. Kouzlo někam vyprchalo, rozzářené dětské oči taky.

U nás byly Vánoce vždycky plné očekávání, se sestrou jsme prohledávaly skříně rodičů, jestli neobjevíme nějaký dárek. Potom se zazvonilo a všichni jsme si sedli (my děti, rodiče a prarodiče) a maminka rozdávala dárky. Všichni se dívali, jak obdarovaný rozbaluje dárek, pak byl jeho komentář, že si právě tohle moc přál a jak je to krásné atd. Šťastný byl obdarovaný i "Ježíšek". Pak se začal se rozbalovat další.

Byl klid, tichoučko, františky voněly a cítili jsme se všichni moc krásně. Jako ti Broučci.