Až ozve se  hlas

novoročních zvonů

a bílé vločky v tichosti 

dokončí svůj let,

budu tu stát znovu.

Možná sto let

budu vnímat tento

zvláštní svět.

Uvidím opět tu pláň

zasněženou,

když půlnoc zmizí

a křehkost vyznání

mou lásku k tobě

pohání.

Hrou svůdnou i opojnou,

sladkou i nebezpečnou,

budeš mě hřát svou 

teplou rukou.

Láska zraje, přichází

i  odchází.

Zašeptáš slova

planoucí, 

rozhodneš o přízni

budoucí.

Až ozve se hlas

novoročních

zvonů.