Po stříbrném větru

pozdrav posílám.

Po mléčné dráze

políbení.

Posílám pro toho,

kdo tady už není.

Už voní jmelí a vchází

zvonků cinkání.

Do mysli se mi vkrádá

vánoční nálada.

Co mě nyní napadá?

Hledím na hvězdy, co

krásně září.

Srdce mi buší,

toužím neztratit čas

a mít stále dětskou

duši.

Večer snad bude plný

překvapení,

pocit, co nikdo

nenaplní.

Vrátíš se, splnit

slib a vánoční přání?

Nebo se budeš dál 

toulat světem a

připluješ až s příštím

létem?

Vladka Novakova

21.12.2014