Miluji a s tím slovem se
mazlím,
něžně, abych tuto něhu
neotřela,
svým rudým ohněm plápolajícího
srdce.
Na jazyku ji válím a trochu trpká
zdá se.
Proč as ted hvězda svou studenou zář
na ní vrhla?
Píchlo to jak včela bránící svůj
život.
To však jen vzpomínka se v dáli
mihla
a zapadla tam kdesi ve tmách nitra mého,
aby už nikdy nezkalila ty klidné vody mateřského
přístavu,
kde ted láska kotví.
Ted však jde o víc!!!
Ne, nedám si sfouknout ten vysoký plamen,
co ze mne láska vykřesala.